SVATOPLUK SLOVENČÍK – Ticho ateliéru

Svatopluk Slovenčík. Jméno, které je ve výtvarných kruzích Zlínského okruhu všeobecně známé. Malíř, kreslíř, pedagog. Vlastně bychom měli říci Svatopluk Slovenčík ml., abychom jej nezaměnili s jeho otcem, Svatoplukem Slovenčíkem starším, který byl významným malenovickým činovníkem na poli amatérského divadla a Sokola. Jeho syn se narodil v Malenovicích v roce 1934, kde také v roce 1999, tedy o necelých 65 let později, zemřel. Znamená to tedy, že si v letošním roce připomínáme hned dvě výročí s touto osobností spojená – nedožitých 90 let a výročí 25 let od úmrtí. K těmto jubileím je připravena řada zásadních vstupů. Stejně jako již tolikrát v minulosti, naskýtá se nám tím pádem i nyní další příležitost k tomu, abychom si ověřili, že toto jméno, známé v širším kontextu regionu, má co sdělit v měřítku celorepublikovém a snad, jak doufám, také v tom evropském a možná i světovém.

Tím nejzásadnějším bodem je vydání už dlouho očekávané monografie Svatopluk Slovenčík (1934–1999) – Ticho ateliéru z pera Richarda Druryho, vydané Nadačním fondem Čestmíra Vančury ve spolupráci s Galerií Václava Chada (GVCh). Monografii doprovází výstavy v Galerii Středočeského kraje v Kutné Hoře (GASK, 13. 10. 2024 – 2. 3. 2025) a v GVCh Zlín (6. 12. 2024 – 14. 3. 2025) s příjemným dozvukem v podobě následující výstavy Jiřího Johna, přítele Svatopluka Slovenčíka, v GVCh. Současně probíhá celoroční quadrienále v Galerii GꝎZ Zlín (18. 12. 2023 – 13. 12. 2024) pod vedením Leoše Langa a Pavlínou Pyšnou připravovaná výstava v Krajské galerii výtvarného umění ve Zlíně v roce 2025, zaměřená na plastické intervence a kontexty umělcova díla (26. 3. 2025 – 6. 7. 2025).

Z výše uvedeného vyplývá záměrné prolínání akcí, jež mají akcentovat připomenutí tohoto významného zlínského rodáka, který svým dílem dalece přesáhl hranice regionu.

Životní příběh Svatopluka Slovenčíka je do velké míry znám: od narození v Malenovicích, odsud do porcelánky Thun Klášterec nad Ohří, dále SUPŠ Uherské Hradiště, AVU v Praze až po návrat do Zlína a smrt. Zapomínat nelze na jeho pedagogickou činnost na SUPŠ Uherské Hradiště, také na ZSVOŠU Zlín, stejně jako na jeho roli spoluzakladatele časopisu Prostor Zlín. Ostatně, výčet veškerých jeho životních mezníků je shrnut v již zmíněné monografii.

To podstatné se však neodehrává v bibliografii umělce, ale v jeho každodenním vnímání reality a návazné transformace do malířského díla. Energií nabité, sugestivně podmanivé, koncepčně přísně vyvážené, hutně zpracované v dokonalém řemesle bravurně zvládnuté malířské myšlení. To, co nás vybízí a láká, s úctou a pokorou nahlédnout do skrytu ateliéru nebo do ulic Zlína a objevovat půvabně sveřepou imaginaci objímající šedi. Do skrytu identity, imanence ducha. V současném žargonu bych to přirovnal k jakési celoživotní excelové tabulce či Google „to do“ listu, podprahově, ale systematicky dodržovaným celoživotním hodnotám. V tom všem tkví klíč k pochopení umělcova génia. V každodennosti života, tak obyčejného, jak jej všichni vedeme, jeho uchopení ho ve svůj vnitřní celek. Ve svou cestu. Ve svůj bytostně chápaný postoj a přesvědčivou cestu, naprosto jasně vnitřně danou. Cestu, ze které není možné uhnout, a kterou považoval Svatopluk Slovenčík za natolik podstatnou, že musela být jasně vymezena i vůči jeho osobnímu životu. Mohl bych vám o tom povídat.

Koncepce výstavy Svatopluk Slovenčík – Ticho ateliéru v GVCh je jasně definovaná. Klade si za cíl vytýčit stěžejní body umělcovy tvorby zpracované v monografii, jejich vizuální prezentaci a souvislost se sbírkou Nadačního fondu Čestmíra Vančury, která zásadním způsobem přispěla k sebevědomě pojatému „roku Svatopluka Slovenčíka.“

Projdeme společně celou jeho životní cestu od nenápadných, leč už mnohé napovídajících začátků, přes kresby na pražské AVU, seznámíme se s peripetiemi 70. let po skončení studia na akademii a jeho návratu do Zlína. 80. léta, lebky, interiéry, stavby, lešení, zastavíme se na chvilku v GASK pro noviny (pro ty, co to mají daleko) a mílovými kroky se vydáme k závěru života – do let 90. Pro ty, kteří už tuto cestu znají, bude příjemnou procházkou, pro ty, co se s ní teprve seznamují nebo ji objevují, bude v koexistenci s monografií rezonujícím celkem, vypovídajícím o vnitřně vibrujícím zkoumání světa prostřednictvím čistého, vpravdě malířského vyjádření.

V současné době nemá širší zlínský region k dispozici lepší materiál na poli výtvarného umění než je Svatopluk Slovenčík. Příprava takto rozsáhlých výstav a prezentací je složitá a není možná bez nahlédnutí do celku (jak Richard Drury při hledání koncepce monografie opakovaně zjišťoval), ve kterém můžeme pochopit souvislosti mezi dřívějším a současným (chcete-li posledním). Tvůrčí duch a neskonalá energie umělce vedly k vytvoření mimořádně rozsáhlého díla. Představit takovou komplexnost každý den (každou dekádu) je nemožné. Tato v čase „dočasně“ omezená pocta plánům tím činí náš vhled do obrazů, kreseb, tužeb, chtění, vidění a interpretací Svatopluka Slovenčíka tak výjimečným.

Ludvíku, měl bys radost a přimhouřená očka.

Jan Slovenčík