JIŘINA DOUBNEROVÁ - CESTY DOMŮ

Galerie Václava Chada, jak již její název napovídá, vedle prezentace současného českého výtvarného umění dlouhodobě zkoumá fenomén Školy umění Zlín. Za osm let své výstavní činnosti jsme představili tvorbu již několika výjimečných osobností spjatých právě se Školou umění Zlín, a rovněž jsme uspořádali další doprovodné umělecké či osvětové akce. V postupném uvádění absolventů Školy umění Zlín pokračujeme prezentací tvorby malířky Jiřiny Doubnerové (1922-2016).

Jiřina Doubnerová roz. Tlustá se narodila 31. 3. 1922 ve Vinařicích u Kladna do rodiny statkáře, starosty jako čtvrté, nejmladší dítě (sourozenci Marie, Anita a Josef). Studovala na gymnáziu ve Slaném, v kvartě však onemocněla. Kvůli nelepšícímu se zdravotnímu stavu nastoupila v roce 1937 na léčebný pobyt do penzionátu v Hostinném, kde se zároveň vzdělávala u sester řádu sv. Voršily. Krátce na to začalo obsazování Sudet německou armádou a mladičká studentka se musela přesunout do penzionátu v Lovosicích, následně do Roudnice, kam byl penzionát z okupovaných Lovosic dočasně přesídlen. Dívky bydlely v Krabčicích u památné hory Říp a do Roudnice docházely dvacet minut pěšky.

Když se blížil konec jejího pobytu v penzionátu, uvažovala stále intenzivněji o studiu na akademii. Z důvodu uzavření českých vysokých škol v roce 1939 to však nebylo možné. Od ředitelky penzionátu se ovšem Jiřina dozvěděla o nově založené zlínské Škole umění, která vychovávala výtvarníky na principech Bauhausu. Neváhala, ihned se přihlásila a po úspěšném složení přijímacích zkoušek byla přijata ke studiu (1940-1944). Hlásila se na malbu, ale ocitla se v ateliéru reprodukčního kamenosochařství a restaurátorství u profesora Vincence Makovského, který si ji vybral do ateliéru. Jejími spolužáky v ročníku byli například Čestmír Kafka, Milada Kůrková (Dočekalová), Olga Schicková (Babrajová), Vladimír Vašíček nebo Vlastimil Večeřa. Během studií se poznala i s Václavem Chadem, Františkem Chmelařem a Konrádem Babrajem, s nimiž udržovala přátelské vztahy. Po studiích, z důvodu nemoci opustila Zlín a přestěhovala se zpět do rodných Vinařic u Kladna.

Rodinu založila s manželem Karlem Doubnerem (1922-2004), jehož si vzala v roce 1946. Manžel při pobytu v koncentračním táboře v Terezíně onemocněl tyfem. Po návratu se těšil dobrému zdraví až do konce devadesátých let. Při péči o manžela po roce 1997 se rozhodla napsat dosud nepublikovanou Ságu jednoho selského rodu (dokončeno 2004). Spolu s manželem vychovávali tři děti Karla (*1951), Václava (1953-1963) a Marii (1955-2007).

V červenci 1945 se stala tajemnicí krajského výboru Svazu české mládeže Kladno a o dva roky později pracovala na krajském výboru KSČ Kladno. Počátkem roku 1949 byla přeložena do Pardubic, kde působila jako krajská kulturní tajemnice KSČ. Následně zastávala funkci kádrové tajemnice Pardubického kraje do roku 1951. Po kritice strany byla poslána na roční studium na Vysoké škole politické ústředního výboru KSČ k nápravě (1950-1951). Za kritiku totalitních praktik strany byla nakonec odvolána ze všech funkcí a vyloučena, k čemuž přispěla emigrace sestry Anity do USA.  Základní organizace v Kladně ji ale přijala zpět. 1951-1953 pracovala na ministerstvu školství, věd a umění a následně jako vedoucí oddělení ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody (1953-1962). Do první poloviny šedesátých let působila na ministerstvu školství a kultury, v druhé polovině šedesátých letech se stala ředitelkou Muzea Aloise Jiráska a Mikoláše Alše v letohrádku Hvězda. Když spolu s manželem podepsala v roce 1968 manifest Dva tisíce slov byla vyloučena z KSČ a odvolána z funkce ředitelky na pozici odborné pracovnice. Avšak v roce 1978, kdy jí bylo teprve padesát šest let, musela nuceně odejít do důchodu. Při nízké penzi si musela spolu s manželem z existenčních důvodů přivydělávat prodejem květin, semínek a květinových vazeb.

Výstavou Cesty domů představujeme retrospektivně tvorbu Jiřiny Doubnerové od let jejího dospívání na konci první republiky až po závěr života v roce 2016. Na výstavě jsou prezentovány její dochované kresby z doby ještě před nástupem do penzionátu z poloviny třicátých let. Svůj zájem o umění totiž začala rozvíjet právě na penzionátu, umění malby a kresby ji zde vyučoval malíř František Šístek. Vznikly zde studie zátiší s květinami, knihami nebo sádrovými bustami. Umělecky ji nenaplňovaly, chtěla se v tvorbě osamostatnit. Namalovala svoji první olejomalbu Roudnice (1938), následně vytvořila kresebný cyklus portrétů spolužaček (1940). Z děl vytvořených na Škole umění (1940-1944) máme možnost zkoumat tušové studie ženský postav, uhlové kresby portrétů a krajin, zátiší vytvořená temperou, olejem nebo také linoryty. Od padesátých let se věnovala malbě krajiny a industriálního prostředí převážně v okolí Kladna. Tvorbu doplňuje série autoportrétů a portrétů, převážně členů rodiny. V závěru života, když již měla omezenou pohyblivost po cévní mozkové mrtvici, se věnovala malbě pražských vedut. Jiřina Doubnerová během svého života vytvořila obsáhlé dílo, které si nyní při příležitosti 100. výročí od narození autorky rádi připomínáme.

Miroslava Ptáčková



---------
 
Zdroje:
DOUBNER, Karel. Jiřina Doubnerová [zvukový záznam]. Praha: 12. 2. 2020.
DOUBNER, Karel. Jiřina Doubnerová [ústní sdělení]. Praha: 8. 3. 2022.
DOUBNER, Karel. Jiřina Doubnerová [elektronická pošta]. Message to: ptackova@zlinskyzamek.cz. 22. 3. 2022 11:38 [cit 2022-03-22].
DOUBNEROVÁ, Jiřina. Sága jednoho selského rodu (nepublikovaný rukopis). Praha: 2004.
DOUBNEROVÁ, Jiřina. In: KAFTANOVÁ, Ilona: 1945 - konec války. Návraty domů, odchody z domova [zvukový záznam]. Praha: Post Bellum, 10.03.2014. 01:40:30 min. Dostupné z: https://www.pametnaroda.cz/cs/doubnerova-jirina-1922
FROLCOVÁ, Milada, 2003. Slovník žáků a absolventů zlínské Školy umění a Střední uměleckoprůmyslové školy ve Zlíně a v Uherském Hradišti (1939-2003). V Uherském Hradišti: Slovácké muzeum. s. 58. ISBN 80-861-8525-7.
SLUŠNÁ, Oľga a Václav BROŽ, 1969. Kdo je kdo v Československu: biografie žijících osob se stálým bydlištěm v ČSSR. Praha: Československá tisková kancelář. s. 158.