MICHAL GABRIEL - V BARVĚ A STRUKTUŘE

Při představení prací Michala Gabriela nelze opomenout nástup kariéry v generačně výtvarné skupině TVRDOHLAVÍ, která s plnou razancí vstoupila do českého kulturního života v závěru 80. let minulého století. Jejích deset členů, či spíše devět + jeden člen „jiného druhu“, reagovalo na nastupující období postmoderny; důvod byl především estetický. Stejně důrazně se ovšem vymezili k společenskému a politickému dění ve společnosti. Právě tyto důvody je v roce 1987 vedly k založení skupiny, vzniklé za účelem nutnosti čelit vedle útlaku politického i teroru estetickému. Ten je pro svobodu umělce mnohdy ještě nesnesitelnějším. Krátce po Sametové revoluci, na podzim roku 1991 skupina ukončila aktivní činnost. Její členové však občas společně vystavují. Rok 1997 v Obecním domě v Praze: setkání Tvrdohlavých po 10 letech, o dva roky později realizace velkolepé výstavy ve Valdštejnské jízdárně v Praze. O významu skupiny pro české výtvarné umění vypovídá otevření stálé expozice tvorby Tvrdohlavých v paláci Lucerna v Praze v roce 2000.

Stejně jako někteří z jeho kolegů, také Michal Gabriel se vydal na cestu pedagogického působení a předávání zkušeností nejmladší generaci studující umění. Od roku 1998 působí jako vedoucí ateliéru sochařství na FaVU VUT Brno, v roce 2001 je habilitován docentem na Vysoké škole Uměleckoprůmyslové v Praze. V roce 2007 se stává děkanem FaVU VUT v Brně. V roce 2009 získává titul Profesora. V loňském roce přebírá hlavní cenu festivalu Nord Art Büdelsdorf v Německu.

Tvorba Michala Gabriela je inspirována figurou, exotickou florou a faunou. Přestože několikrát mění tvarosloví svých děl, je patrný i materiálový posun a objevují se nové kontexty či souvislosti, stále v jeho tvorbě zůstává soustředěnost, metaforičnost i lyrika. Je zde přítomna a dobře patrna tvůrčí vytrvalost, s níž se přibližuje k danému nebo zvolenému tématu, a to téměř až k významově baroknímu spojení a vyjádření vztahu: socha a příroda. V průběhu tvorby vytváří sochy ze dřeva, bronzu a v posledním období také laminátu čili polyesterové pryskyřice, případně z různobarevných umělých hmot jako ABS (akrylonitril-butadien-styren), na jejichž povrchu vznikají originální struktury ze žaludových čepiček, broskvových pecek, burských a vlašských ořechů. V posledních letech se objevuje též nerezová ocel (Koně, Žralok, Zvíře-šelma). 

Vlastními slovy Michala Gabriela: „Zkoumáním možností, jako jsou různé struktury odlišných materiálů, dokážu ovlivnit stejný tvar, čímž jsem se přiblížil k tématu sousoší. Struktura mne stále více zajímala nejen jako přírodní racionální forma sochy, ale také jako forma jednotící. Sjednocení mohu dosáhnout barvou nebo stejným materiálem, ale chtěl jsem výraznější, na světle nezávislý princip. Struktura se pro mne stala plastickou prostorovou barvou, nebo filtrem spojujícím se do nekonečných a předem nevymyšlených příběhů a vztahů soch a tvarů.“

Michal Gabriel rád experimentuje s materiálem a hledá v této oblasti nové možnosti pro svou tvorbu. Přivádí ho k využívání a uplatňování nejmodernějších technologií. Za pozoruhodné lze považovat tvorbu plastik, které vznikají 3D technologií. Ty umožňují opakování a zmnožování či různé deformace tvarů. Sám lapidárně vysvětluje tento postup jako cestu od sochařského dláta k dlátu digitálnímu, kterou detailně rozvíjí v tvorbě a také svém pedagogickém působení na FaVU či při příležitostných odborných přednáškách.

Leoš Lang