MIROSLAV GÖTTLICH

MIROSLAV GÖTTLICH (*8. 4. 1954, Zlín) se svou tvorbou zařadil k osobitým výtvarníkům současné umělecké scény. Po studiu na Uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradiště, kterou absolvoval v letech 1969–1973, následně pokračoval ve studiu sochařství na Akademii výtvarných umění (AVU) v Praze (1973–1979) u Miloše Axmana a Stanislava Hanzíka. Po ukončení AVU se vrátil do rodného Zlína a zde působí s malými přestávkami do současnosti. Od ukončení studia se věnuje primárně volné tvorbě, kde v centru jeho pozornosti figurují zejména malba, kresba, plastika a výtvarné realizace. Za svůj život se zúčastnil řady jak výstav autorských, tak současně i výstav kolektivních (Alternativa – Kulturní institut Zlín, Salon Zlín, Salon SVUT GVU Hodonín, Dům umění Zlín, Čes. všeobecná výstava v Praze, TSJECHISCHE KUNSTENAARS – Izegem aj.). Od roku 1998 se každoročně podílí na Salonu filmových klapek při Zlín Film Festivalu – Mezinárodním festivalu filmů pro děti a mládež. Vedle výtvarné činnosti, přestože pouze okrajově, směřoval pozornost i k činnosti pedagogické (Gymnázium a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Zlín a Filmová škola ve Zlíně). Autorova tvorba je zastoupena v řadě soukromých sbírek u nás i v zahraničí (Itálie, USA, Austrálie, Německo, Francie, Belgie a další).

Z pohledu tvorby Miroslava Göttlicha se stává nezbytným hovořit o značně rozsáhlém díle, a to v kontinuitě s neustálou potřebou hledání cesty k uchopení výtvarného pojetí reality, ať již se jednalo o počáteční tvorbu silně ovlivněnou častými návštěvami Itálie, která svou překypující kulturností v odrazu nejen renesančních či barokních velikánů, byť bychom mířili ke ztvárněným vizím malířů, sochařů či architektů, směřovala genezi autorovy tvorby až k magickému realismu. Velké zaujetí se odrazilo i ve spolupráci s Centrem maschere strukture gestuali v Padově. Pro tvorbu autora se stalo charakteristickým soustředěné hledání v oblasti figurální i abstraktní malby, stejně tak jako stírání hranic mezi kresbou a malbou v kontinuitě s tvorbou nově vznikajících vztahů. Linie kresby se prolíná s účinkem barevných ploch, vliv sochařského umění se pak odráží v plasticitě dřevěných asambláží, které jsou podtrženy malířsky modelovanou barevnou hmotou. Hlavními tematickými okruhy tvorby se stává pocit pomíjivosti a odcizení v lidském světě; vliv podvědomí či míra nadreálna; doteky, napětí a zneklidnění forem; současně však i nalézání východiska v antické i křesťanské tradici s transformací do současnosti.

Byla to dlouhá – ne vždy jednoduchá a přímá – cesta plná otázek s hledáním odpovědí v dopadu následných proměn, která vyústila v odkrytí specifických eventualit abstraktní malby. Za nejdůležitější zdroj inspirace však lze považovat jednoznačně hudbu a autorovu lásku k ní. Hudba pro autora tak představuje onen pomyslný klíč, který pomáhá stále a stále znovu otevírat a objevovat nové světy a nové cesty přístupu k realitě v kontinuitě s neskutečně rozmanitou škálou možností pro její reflexi, současně mu také napomáhá předávat kouzlo tónů přes výtvarná plátna prostřednictvím malby, byť by pouze za pomoci naprosto již „vypelichaného“ štětce se třemi štětinkami, jenž směřuje k dosažení tolik žádoucího, ale přesto „neuchopitelného“ cíle. Přestože se na autorově „dlouhé“ cestě proměn setkáváme s tvorbou vysoce polymorfní v neukotvenosti jednotného stylu, otevírá se před námi prostřednictvím malby celý svět se vším, co dělá život životem. 

Marcela Göttlichová