PAVEL KOSEK - INFORMEL
Výtvarný život ve Zlíně, tehdejším Gottwaldově, šedesátých let byl díky mladým umělcům, kteří se neustále potýkali s potížemi prezentovat svou tvorbu, poměrně bohatý a stal se tehdy velmi
mladému fotografovi Pavlu Koskovi velkou inspiraci. František Nikl, Bedřich Baroš, Svatopluk Slovenčík s bratry křestní jméná Šuterovými a Ladislav Včelař byli hybateli výtvarného kulturního
dění tehdy socialistického města obuvi, místa bývalé firmy Baťa. Z těchto výtvarníků byl Koskovi nejvíce blízký Bedřich Baroš. Z mnohých proudů moderní fotografie podlehl v raném tvůrčím období mladý fotograf Kosek svodům poválečné české abstrakce - informelu.
V této době jsem končil FAMU a do Zlína jsem se začal vracet stále častěji. Především za svou mámou, ale také kvůli práci: jednak na filmech mých starších spolužáků režisérů z FAMU, kteří ve Zlíně většinou debutovali svými absolventskými filmy, jednak v osvětovém středisku vedeném Jaroslavem Ulehlou, tehdy vedoucím tohoto kulturního zařízení a později produkčním ve zlínských ateliérech na Kudlově. (I když se toto město tehdy Zlín nejmenovalo, nikdy jsem ho nepřestal nazývat jinak než Zlín.) V onom osvětovém středisku jsem potkal mladého kolegu Pavla Koska, se kterým jsem se sblížil až mnohem později.
Když byl Kosek na Kudlově u filmu, minuli jsme se, ale oba jsme o sobě dobře věděli. Pavel Kosek studoval obor fotografie na pražské FAMU ( 1964-1971 ) a na rozdíl ode mne se po studiu
vrátil domů do Zlína, zatímco já jsem v Praze už zůstal. Na škole jsme se opět minuli. Kosek se v tu dobu zabýval inscenovanou figurální tvorbou, fotografii aktů a zdálo se mi, že jeho projev je spřízněn s prací jiného famáckého studenta, Pavla Hudce Ahasvera, pražského fotografa a rovněž absolventa oboru fotografie na FAMU.
V letech 1971–1973 se Kosek věnoval divadelní fotografii a mimo jiné fotografoval pro Laternu magicu. Po skončení studií (1972) pracoval také v galerii jihovýchodní Moravy, kde nepřímo
předcházel dalšího významného zlínského fotografa, sběhnuvšího asistenta kamery Kudlovských ateliérů Rudolfa Červenku, jež se znamenitě věnoval fotografováním designových artefaktů a
dokumentaci výtvarného umění, převážně obrazů a plastik. Do party zlínských fotografů patřili ještě další dva fotografové Koskovi vrstevníci Jan Regál a Jan Sovička. Všichni tvořili výraznou
volnou partu talentovaných autorů, znatelně se lišící svými zájmy a svou tvorbou. Ti všichni významně navázali na tradici fotografů propagačního fotografického oddělení firmy Baťa, posléze firmy Svit, fotografujících filmařů v ateliérech na Kudlově a vysoké řemeslnické úrovně zlínských předválečných živnostenských firem (Eviják, Sovička, Husička).
Jak již bylo řečeno, zlínský rodák Kosek po celý svůj život zůstal věrný svému domovu a kraji ve kterém žil. Jako fotograf nebyl větší část svého profesionálního života vázán zaměstnaneckým
poměrem a už od roku 1973 (až do konce svého života) působil ve svobodném povolání, tj. jako fotograf výtvarník. Fotografoval své město a svůj kraj, pracoval v oblasti propagační a reklamní
(převážně studiové) fotografie. Vedle abstraktní fotografie věnoval v počátečním období významnou částí své tvorby figurálním studiím aktů.
Velmi důležité je, že vytvořil významný obraz městské krajiny, svého rodného města. Znamenitým „profotografováním“ Zlína (a také krajiny Valašska) ve všech podobách a v dlouhém časovém
rozpětí, se přiřadil ke svým pedagogickým vzorům, jako byli prof. Karel Plicka, kdysi pracovník zlínských filmových ateliérů, se kterým se osobně setkal a který byl jedním ze tří hlavních
zakladatelů Filmové fakulty Akademie múzických umění, a prof. Ing. Jaroslav Bouček, další velká a významná postava zlínského filmového studia a další z hlavních zakladatelů FAMU. Znamenitá
Plickova fotografie architektury Prahy vedle Bojanovského fotografie rodného Kolína položily základy školy fotografie architektury. Ovšem Zlín je charakterem architektury a historií zcela jiným typem města. Kosek to velmi dobře pochopil a stal se významným představitelem fotografie tohoto města, kterou zachytila řada jeho předchůdců: Josef Sudek, jehož fotografie se vyznačují klasickými pohledy na továrnu a město, Jan Lukas, přinášející dynamickou fotografii života města, zlínský filmař Antonín Horák, zachycujícího Zlín obvykle v dešti. Lukasovský vjem, fotografováním do čtverce, přenesl do 60. a 70. let Koskův generační souputník a kamarád Rudolf Červenka. Síla Koskových fotografií spočívá ve velké profesionalitě, ve vzdělání autora snoubícího se s talentem, vytrvalostí a ohromným časovým rozpětím, během něhož se svému tématu věnoval. Znamenité jsou jeho černobílá lyrizující zobrazení města a krajiny. Dílo Pavla Koska bylo výrazně povýšeno v kvalitě i množství nástupem digitální fotografie, kterou ovládl mistrovským způsobem.
Koskovy fotografie tvoří osobní obraz Zlína a jeho okolí, jehož prostřednictvím obohacoval (spolu s fotografiemi jiných krajů krásných světů) kulturní život města na mnoha zlínských výstavách a v mnoha publikacích. Měl ohromný registr vyjadřovacích výtvarných pracovních prostředků i organizačních schopností. Navázal mimořádná inspirativní přátelství s básníkem Václavem Renčem a designérem prof. Pavlem Škarkou.
Nefotografoval jen svůj kraj, svou zemi, ale vytvořil i znamenité cykly fotografií z Francie a z Kalifornie, kam ho osud zavál, když jeho dcera Petra, spojila Koskovu rodinu s rodinou Tina (Martina) Hamid, syna Alexandera Hamid Hackenschmieda, kdysi významného avantgardního filmaře a fotografa pracujícího ve FAB (Filmové Ateliéry Baťa), posléze významného představitele amerického nezávislého filmu.
Vedle zmíněné volné fotografické tvorby se Kosek věnoval reklamní fotografii stejně tak, jako se věnovali kolegové malíři a grafici užité grafice v propagaci a reklamě. Nepodceňoval tuto
práci a věnoval jí maximální pozornost a vysokou profesionalitou. Ve svém domě na Cigánově ve Zlíně, tam kde pracoval a s rodinou žil, založil malou výstavní síň DIOS, ve které spolu se svou dcerou Petrou Hamid Koskovou prezentoval fotografie Alexandera Hackenschmieda, Jana Lukase, Dagmar Hochové, Antonína Horáka, Pavla Diase, Karla Cudlína a dalších.
Ještě jeden velmi důležitý faktor Koskova života je důležité zmínit. Byl jedním z prvních učitelů na novém pracovišti předcházející pozdějšímu Institutu mediálních a marketingových komunikací
při vysokém učení technickém v Brně se sídlem ve Zlíně. Bylo to budoucí jádro vznikající nové školy Fakulty mediálních komunikací, při později vzniklé Univerzitě Tomáše Bati. Tehdy, když
tato historie začínala, nás společná práce pevně pracovně a lidsky spojila. Byl jsem ustaven prvním vedoucím vzniklého Ateliéru reklamní fotografie a Pavel Kosek byl mým spolupracovníkem, se kterým jsme se pustili do intenzivního budování nového vzdělávacího pracoviště, nově vzniklé školy. S velkým nadšením i nasazením jsme sháněli potřebné vybavení pro výuku a vlastníma rukama jsme budovali první učebnu s ateliérem i fotografickou temnou komorou. Pavel byl obětavým i vytrvalým kolegou, na kterého jsem se mohl naprosto spolehnout, a také jsem se spřátelil s jeho rodinou. Naše pracoviště jsme měli kompletně připravené do zahájení akademického roku i s výstavou významných českých fotografů klasiků v prostoru našeho ateliéru ARF, jako první ze všech začínajících ateliérů jiných oborů.
Byla to nádherná doba. Před našim důležitým startem, začátkem akademického roku, měl Pavel zdravotní, ale i vztahové potíže s vedením a svou další účast na společné práci vzdal. Moje vzpomínka na pracovitého, talentovaného a velmi spolehlivého člověka Pavle Koska, který měl otevřené a laskavé srdce, je mým krásným zlínským zážitkem.
Pavel Dias
