+- MONOCHROM - Pocta vzájemnosti

Jubileum není nic než pouhé datum – může to být i chvíle ke krátkému zastavení. Po velkorysé nabídce výstavního termínu v Galerii Václava Chada, jsem se rozhodl po zvážení několika možností pro tzv. „osobní projekt“. /Inspirován několika příklady z konce 80. let a zvláště výstavou – Ladislav Daněk, 2 x 50. Projekt–neprojekt – Galerie Caesar, Olomouc, 2008/.

„Osobní projekt“, jako poděkování lidem se kterými jsem se setkal při samostatných nebo společných výstavách volné tvorby nebo při společné práci grafického úpravce. Pro každého autora je skutečnou radostí a obohacením, stane-li se součástí malého zázraku a je vyzván k výměně nebo získá-li dílo vnitřně blízkého umělce. To, že jsem přitom upřednostňoval díla převážně monochromatická asi souvisí se zvoleným oborem – považuji se neskromně za dělníka knihy – tedy černá a bílá je hlavní.

Ke každému vystavenému dílu se tak váže osobní příběh. Příběhy to jsou velmi různé – od krátkých setkání až po mnohaletá přátelství.

Název výstavy +- Monochrom tak vytvořil rámec pro možnost představení více než 120 autorů. Tímto se omlouvám umělcům, pro které je barva zcela základní a zásadní. Je zjevné, že výběr prací je silně ovlivněn místem, kde dlouhodobě žiji. Páteř výstavy tak logicky tvoří umělci žijící ve zlínském regionu / Zlínský okruh /.

Pocta ovšem platí bez rozdílu umělcům, kurátorům, architektům, všem vydavatelům – odvážným zadavatelům, kolegům a dalším souputníkům, žijícím i těm na které už jen vzpomínáme, jistě i těm, které jsem prostě osobně poznat nemohl, ale jejich vliv je zásadní. Proto jsem si dovolil zvolit jako hlavní vizuální nosič výstavy grafiku umělce velkého, příkladného, jehož genialita je stále přehlížena – Vojtěcha Preissiga.

Chci připomenout, že u mě nešlo o promyšlené budování sbírky. Nejde ani o žádný salon. Nejde o žádný kurátorský projekt, ale čistě osobní pohled. Životní okolnosti a náhody sestavily samy tuto různorodou instalaci. Cítím jako velké privilegium, že více než čtyřicet let jsem se mohl a stále se mohu denně setkávat s umělci, že jsem s nimi mohl „snídat, obědvat i večeřet“. Prostor pro představení díla zde proto mají vedle sebe veřejnosti známí i neznámí, malí i velcí. Mezi nimi i umělci čistého srdce. Vlastně nikdy by se tak odlišná díla nemohla prezentovat v klasickém galerijním provozu.

Věřím, že neobvyklé přístupy k tvorbě a různé výtvarné techniky, + - monochromatický přístup, vzájemnost prací, jejich interakce, přinese možnost zamyšlení nad vztahy mezi díly. Snad si pro sebe divák objeví nové souvislosti a najde část odpovědi na věčnou otázku, k čemu je nám umění, pokud existuje?

Děkuji ještě jednou upřímně všem,
Zdeněk Macháček
2020