+- MONOCHROM - Pocta vzájemnosti

Jubileum není nic než pouhé datum – může to být i chvíle ke krátkému zastavení. Po velkorysé nabídce výstavního termínu v Galerii Václava Chada, jsem se rozhodl po zvážení několika možností pro tzv. „osobní projekt“. /Inspirován několika příklady z konce 80. let a zvláště výstavou  Ladislav Daněk, 2 x 50. Projekt–neprojekt  Galerie Caesar, Olomouc, 2008/.

„Osobní projekt“, jako poděkování lidem se kterými jsem se setkal při samostatných nebo společných výstavách volné tvorby nebo při společné práci grafického úpravce. Pro každého autora je skutečnou radostí a obohacením, stane-li se součástí malého zázraku a je vyzván k výměně nebo získá-li dílo vnitřně blízkého umělce. To, že jsem přitom upřednostňoval díla převážně monochromatická asi souvisí se zvoleným oborem – považuji se neskromně za dělníka knihy – tedy černá a bílá je hlavní.

Ke každému vystavenému dílu se tak váže osobní příběh. Příběhy to jsou velmi různé – od krátkých setkání až po mnohaletá přátelství.

Název výstavy +- Monochrom tak vytvořil rámec pro možnost představení více než 120 autorů. Tímto se omlouvám umělcům, pro které je barva zcela základní a zásadní. Je zjevné, že výběr prací je silně ovlivněn místem, kde dlouhodobě žiji. Páteř výstavy tak logicky tvoří umělci žijící ve zlínském regionu / Zlínský okruh /.

Pocta ovšem platí bez rozdílu umělcům, kurátorům, architektům, všem vydavatelům  odvážným zadavatelům, kolegům a dalším souputníkům, žijícím i těm na které už jen vzpomínáme, jistě i těm, které jsem prostě osobně poznat nemohl, ale jejich vliv je zásadní. Proto jsem si dovolil zvolit jako hlavní vizuální nosič výstavy grafiku umělce velkého, příkladného, jehož genialita je stále přehlížena  Vojtěcha Preissiga.

Chci připomenout, že u mě nešlo o promyšlené budování sbírky. Nejde ani o žádný salon. Nejde o žádný kurátorský projekt, ale čistě osobní pohled. Životní okolnosti a náhody sestavily samy tuto různorodou instalaci. Cítím jako velké privilegium, že více než čtyřicet let jsem se mohl a stále se mohu denně setkávat s umělci, že jsem s nimi mohl „snídat, obědvat i večeřet“. Prostor pro představení díla zde proto mají vedle sebe veřejnosti známí i neznámí, malí i velcí. Mezi nimi i umělci čistého srdce. Vlastně nikdy by se tak odlišná díla nemohla prezentovat v klasickém galerijním provozu.

Věřím, že neobvyklé přístupy k tvorbě a různé výtvarné techniky, + - monochromatický přístup, vzájemnost prací, jejich interakce, přinese možnost zamyšlení nad vztahy mezi díly. Snad si pro sebe divák objeví nové souvislosti a najde část odpovědi na věčnou otázku, k čemu je nám umění, pokud existuje?

Děkuji ještě jednou upřímně všem,
Zdeněk Macháček
2020