JAN RAJLICH

Jan Rajlich - Hloubka plochy / plakáty, serigrafie, koláže
 
Jan Rajlich starší, malíř, grafik, designér, pedagog a publicista, se narodil 10. dubna 1920 v Dírné na Táborsku. Svůj osobní i profesní život spojil s moravskými městy. Zatímco Zlín mu byl útočištěm v době uměleckého hledání a dospívání, Brno pro něj představovalo přestupní stanici mezi domovem a školou. Již od 50. let minulého století se mu stalo i stanicí konečnou. Právě v Brně pak realizoval celou řadu významných prací, které jej oprávněně řadí mezi přední postavy dějin českého grafického designu.
 
Malířský a grafický projev Jana Rajlicha byl za studijních let ve zlínské Škole umění kultivován takovými osobnostmi jako malířem, grafikem a scénografem Janem Sládkem, výtvarným redaktorem Lidových novin Eduardem Milénem, malířem krajin Vladimírem Hrochem či figurálním malířem a portrétistou Richardem Wiesnerem. Je proto pochopitelné, že pro počátky jeho tvorby je typické zaujetí nejen krajinou, ale také prostředím města a jeho lidí. Vedle moderních měst, jakým byl Zlín, se věnoval také historickým místům v Československu (zejména Těšínsko, Šumava, Vyškovsko, Tábor, Brno či rodná Dírná) i v zahraničí (v Polsku, Francii či Rumunsku), kam se měl možnost podívat během studijních cest.
 
V průběhu let se však proměňovala optika, s níž na krajinu pohlížel a zachycoval ji ve svých kresbách a malbách. Období po ukončení studia Školy umění je charakteristické zejména lyrickými a abstraktněji cítěnými pohledy do krajiny. Dále pak následovaly vypjatě expresivní kresby, proměňující se v polovině 50. let v břitce realistické výjevy. Vzhledem k experimentátorskému založení Jana Rajlicha se opuštění techniky olejomalby, jejíž možnosti v průběhu 40. a 50. let prakticky vyčerpal, zdá být logickým krokem. Větší příklon ke grafickým technikám a koláži od počátku 60. let otevřel malíři nové, takřka neomezené obzory pro rozvíjení umělecké kreativity.
 
Vedle volné umělecké tvorby se v průběhu 50. let začaly u Jana Rajlicha stále výrazněji projevovat dispozice k užitým formám grafiky - návrhům plakátů i drobných děl (například sýrové etikety). Pečlivé studium předmětného světa a převádění prostorových souvislostí do plošného média prostřednictvím výstižné obrazové zkratky pak vrcholilo v 70. a 80. letech sérií výstavních a divadelních plakátů, zakázkami pro Brněnské veletrhy a výstavy a orientačními systémy obchodních center na nových brněnských sídlištích.
 
V plakátové tvorbě usiloval o racionální, jasné a konstruktivní vyjádření myšlenky prostřednictvím kompozice obrazové a textové části. Cyklus serigrafií „Plocha, tvar, změna“ z přelomu 60. a 70. let, na který navazuje soubor volných grafických listů „Ruby“ v letech osmdesátých, jsou naopak příkladem práce s nejednoznačnými, až zastřenými významy. Přestože v nich autor pracuje s obdobnými prostředky, čistými barevnými plochami, kombinovanými s fragmenty psaného či tištěného písma, jejich vnímání a interpretace jsou daleko obtížnější. Podobně postupuje také u série koláží, z nichž má celá řada velmi blízko k poetice obrazových básní z meziválečného období.
 
Celoživotní tvorba Jana Rajlicha se zaměřovala téměř výhradně na problematiku plochy a jejího zpracování. Přesto dokázal u řady plakátu, sítotisků, koláží či kreseb nacházet řešení, která, ať již pomocí písma nebo kompozicí obrazových elementů, vytvářela iluzi hloubky a plastičnosti. Plocha jeho grafických návrhů získávala svůj pomyslný třetí rozměr také prostřednictvím naléhavých poselství, zejména u plakátů reflektujících aktuální společenskou situaci. V tomto ohledu je asi nejvýznamnějším návrhem „Vietnam krvácí“ z roku 1966, kde surová expresivita vyjádření umocňuje hloubku sdělení.
 
Vedle výtvarné činnosti byl od 60. let také důležitým popularizátorem grafického designu. A to jak prostřednictvím své bohaté publikační činnosti o podstatě a poslání propagační tvorby, plakátu a reklamy, tak svou iniciátorskou úlohou při zakládání tradice významných mezinárodních výstav soudobého grafického design u Bienále užité grafiky v Brně. Vzpomínky na dlouhá léta v umělecké a designérské praxi pak s pomocí svého syna shrnul v autobiografických knihách Přistřižená křídla (2005) a Brno - černá bílá (2015).
 
Prostor vymezený výstavě nemůže obsáhnout celou šíři mnohovrstevnaté tvorby Jana Rajlicha, která sahá od návrhů plakátů, přes úpravu knih a katalogů, až po díla v architektuře a volné umělecké kreace. Cílem expozice Hloubka plochy tudíž bylo naznačit dominantní tendence procházející napříč jeho uměleckou praxí. Úvodní část je věnována experimentální volné tvorbě, v níž vynikají zejména koláže, cyklus serigrafií a soubor prací Ruby. Druhá část prezentace je pak více věnována tématu propagační a plakátové tvorby, s níž se Jan Rajlich blíže seznámil během studií v baťovské Škole umění.

Vít Jakubíček