JAN RAJLICH ml. - Ma(i)krosvět
Tvorba grafického designéra, malíře a pedagoga Jana Rajlicha mladšího (*1950) je více než šest desetiletí spojena s kulturním prostředím Brna, které do značné míry spoluutvářel jeho otec Jan Rajlich starší (1920-2016), někdejší absolvent Školy umění ve Zlíně. Jan Rajlich mladší od útlého věku projevoval intenzivní zájem o uměleckou činnost. Už u jeho prvních kreseb z předškolního období byl patrný umělecký talent a schopnost výstižně zachytit klidné přírodní scenérie i ruch města. Postupně se s bravurou dokázal vypořádat s řadou výtvarných technik (fix, olejový pastel, kvaš, koláže), a to jak ve výrazně expresivní kresebné poloze, tak i v hutně barevných kompozicích.
Kresba vždy dominovala v Rajlichově tvůrčí kariéře. Ještě před započetím vysokoškolského studia architektury, které absolvoval na Fakultě stavební Vysokého učení technického v Brně v letech 1968–1974, mu sloužila k pokusům o výtvarné uchopení okolního světa. Ze školního období na brněnské technice si odnesl řadu dovedností, které později zúročil ve volné i užité tvorbě, například rozvinutý cit pro přesné rýsování. Tuto devízu uplatnil již v počátcích spolupráce se svým otcem na grafickém designu, při tvorbě značek, log, či orientačních systémů.
Během prvních sedmi let po absolutoriu působil Jan Rajlich ve Státním projektovém ústavu obchodu v Brně a paralelně začal pronikat do oblasti grafického designu. V druhé polovině sedmdesátých let se začal více zajímat o techniku olejomalby a se svými pracemi se zúčastnil několika přehlídek brněnských výtvarníků. V jeho tehdejší tvorbě můžeme pozorovat prohlubující se snahu o intenzivnější reflexi vztahu člověka a městského prostředí. Ve svých dílech ponechával stále větší prostor zachycení městského ruchu prostřednictvím lidí, a dá se říci, že svým způsobem výtvarně tematizoval problematiku (masové) komunikace.
Jeho výtvarná činnost spadá do období počátků postmoderny, jejímž heterogenním podnětům se Rajlich nevyhýbal, naopak, dokázal je kreativně adaptovat a transformovat do svých prací. Téma moderní civilizace a mezilidské komunikace se pak na dlouhá desetiletí stává ústředním bodem jeho zájmu. Rajlich se stal tichým pozorovatelem pestrého, dynamicky energického a mnohdy až komicky zmatečného světa okolo nás, který ve svých kresbách a malbách vtipně „glosuje“ a interpretuje s typicky ironizujícím tónem.
Styl volné malířské tvorby Jana Rajlicha byl částečně inspirován prací rakouského postmoderního architekta, malíře a grafika Friedensreicha Hundertwassera, zejména díky téměř psychedelické kombinaci barev či stylizaci do nepravidelných a organických tvarů. Rajlich však šel ještě dál a obohatil kompozice o lettristický element, skládající se z fragmentů konverzací nebo až dadaisticky automatických textů. Tento prvek se stal určujícím zejména pro svébytný charakter jeho velkoformátových serigrafií, jejichž význam tím posouval z výtvarné do poetické roviny.
Druhá polovina osmdesátých let přinesla do Rajlichovy tvorby novou energii díky potenciálu počítačů. Už delší dobu jej provázel zájem o novou techniku a její možnosti, a také o díla umělců, kteří využívali počítače k tvorbě. Nejprve práci s digitálním obrazem aplikoval ve volné tvorbě a od poloviny devadesátých let také pro návrhy z oblasti grafického designu. U prvních počítačových prací využíval program pro skenování fyzické kresby, kterou dále fragmentoval různými typy mozaikování, jenž nabízel širokou škálu variování původního motivu. Takto vzniklé novotvary pak tiskl a vybíral z nich vhodné motivy pro vlastní práci. Možnost tvořit prostřednictvím počítače ještě více rozšířila výtvarný rejstřík Jana Rajlicha. Bylo pro něj příznačné, že se u těchto experimentů nesnažil popírat formální nedokonalost teprve rozvíjející se techniky, ale naopak využíval syrově hrubý vzhled rozpixelovaného obrazu jako nový expresivní prvek pro své kompozice.
Současná volná tvorba Jana Rajlicha pokračuje v rozvíjení kreativních a kompozičních přístupů, které si osvojil v předešlých dekádách. Stále pracuje s neobvyklou dekonstruktivní fragmentací ploch a jeho velkoformátové serigrafie často fungují „na dva pohledy“. V praxi to znamená, že při pohledu z dálky, nazírání obrazu makrosvěta, se zhodnocují požadavky vlastní grafickému designu a médiu plakátu – komunikace výraznými jasně čitelnými znaky a symboly. Při pohledu zblízka do pomyslného mikrosvěta se naopak rozpadají do živoucích obrazových fragmentů, které pulzují vlastní komunikační energií. V nich se propojuje subtilní poetika dramat kreslených postaviček, provedených až filigránskou kresbou s brueghelovsky pitoreskními výjevy. Téměř neodmyslitelným prvkem těchto kompozic je propojení s písmem a typografií, která buď pracuje s imaginativními automatickými texty, nebo odráží pro Jana Rajlicha typický břitký humor, sarkasmus a nadsázku. Tím zůstává jeho tvorba osobitou, aktuální a inspirativní i pro dnešní komunikací přesaturovanou dobu.
Výstava Ma(i)krosvět představuje retrospektivní pohled na tvorbu Jana Rajlicha mladšího, do níž jsou na vybraných místech vetknuta díla jeho otce, čímž spolu vedou pomyslný dialog. Tato syntéza ukazuje na překvapivé přibližování tvorby obou autorů (a po jistou dobu také spolupracovníků), jejichž přístup se na první pohled výrazně odlišoval. Zatímco dílu Rajlicha staršího téměř výhradně dominovala krajinomalba a poté abstrakce, tvorbu jeho syna vždy charakterizovala rozmanitě stylizovaná figurace.
Vít Jakubíček
