Michaela Spružinová - Serious Play
Michaela Spružinová (*1983) na SUPŠ v Kamenickém Šenově vystudovala malbu na sklo (1998-2002) a následně se věnovala na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem oboru kurátorství (2008-2010) a ateliéru Sklo (2002-2008). Od roku 2006 se účastnila řady skupinových i samostatných výstav v ČR i zahraničí, např. Coach Gallery Dublin Castle (IE), Pittsburgh Center for Contemporary Craft (USA), Venice Glass Week (IT), National Gallery – Kvadrat 500 (BG), Boda Glasbruk (SE), Museo Municipal de Arte en Vidrio Mava (ES), Blaue Fabrik (DE).
Jedním z nejdůležitějších aspektů tvorby současných sklářských umělců je samotný proces, který odkazuje k experimentálnímu přístupu. Sklářští výtvarníci pracují s principy objevování a zkoumání hranic možností materiálových, technologických, a v neposlední řadě i hranic osobních. Na základě toho se proměňují cesty k realizaci projektu. V rámci experimentálního přístupu se pro umělce stává důležitým výstupem zkušenost, na jejímž půdorysu dochází k hlubšímu poznání praktické stránky problematiky. Respektují vazby na historii, ale některé oblasti považují již za překonané, proto se snaží o originalitu, hledání nových cest a ve velké míře se v jejich myšlení i tvorbě projevuje multioborovost. Sklářští umělci experimentují, inovují, kombinují materiály, propojují klasické sklářské řemeslo s novými technologiemi.
Výše uvedené se zcela odráží i v díle Michaely Spružinové. Autorka zcela volně přistupuje k tvorbě, zvoleným tématům, zpracování i prezentaci. Věnuje se náročné technice tažených skleněných nití, ze kterých formuje různé křehké struktury podobající se jemné síti nebo textilii. Vzniklý reliéf nechává lehnout ve sklářské peci, vznikne závěsný obraz. V případě prostorových objektů skládá tenoučké skleněné tyčinky jednu vedle druhé. Primárně pracuje s recyklátem – odpadovým sklem ze skláren, takovým, jakým je, včetně jeho vad a kazů, které přetváří v jí charakteristická díla. I když je pro Michaelu v současné době hlavním vyjadřovacím médiem sklo, otevřeně přistupuje k experimentování a práci s dalšími materiály. Ve své tvorbě se potýká s různými omezeními, avšak navzdory tomu si zachovává touhu tvořit a experimentovat. Motivací se přitom pro ni stává radost z tvorby, která vede k postupnému splnění cílů.
Obdivuhodná je trpělivost a přesnost, s jakou neúprosně pracuje a vytváří díla skrývající její příběhy. Tematicky se zejména nyní věnuje autoportrétu – vnímání vlastního těla: „Ze začátku to byla kritická sebereflexe mého vlastního těla. Parodovala jsem své tělo, které neuspokojuje přísný diktát současné kultury a společnosti. Následně jsem reflektovala změny na těle po dětech – strie, kojení, břicho, které mi zůstalo, tedy věci, jež byly najednou nedílnou součástí mě samotné. Princip proměnlivého těla nebo hmoty, která se proměňuje, jsem schopná nyní aplikovat na všechno – na zvíře, rostliny, věci. Vymanila jsem se ze sebe samotné.“ Vedle zvířecích a rostlinných motivů, na kterých dokáže uplatňovat lidské vlastnosti, se zaměřuje i na předměty každodenní potřeby, které vtipným způsobem znovu přivádí k životu.
Expozice „Serious Play“ je rozdělena do třech částí. Vstupní část můžeme nazvat českým přirovnáním „Holka krev a mlíko“, v následujícím úseku se přeneseme do „Exotického pavilonu“ a v závěru vstoupíme do autorčiny „Obrazárny“. Při návrhu expozice umělkyně vytvářela i zcela nová díla, zabývala se samotným prostorem galerie a zrealizovala site-specific instalaci. Každé zcela nezaměnitelné dílo má v sobě ukrytý příběh. Příběh, který je protkán do křehké skleněné sítě a při bližším zkoumání se postupně objevuje.
Miroslava Ptáčková
