Jindřich Štreit
a jeho studenti Ivana Šestáková, Petra Ocelková a Dominik Bachůrek
NECHCI TĚ ZTRATIT
 
Výstava v Galerii Václava Chada seznamuje návštěvníky s tvorbou prof. Jindřicha Štreita a jeho studentů – Ivany Šestákové, Petry Ocelkové a Dominika Bachůrka působících na Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Každý z autorů má svůj zcela osobitý projev, avšak hlavním spojujícím prvkem výstavy s názvem Nechci tě ztratit jsou sociální interakce a mezilidské vztahy.

Soubor čtyřiceti fotografií Ze tmy na světlo prof. Jindřicha Štreita (1946) nás seznamuje s opomíjenou, ale důležitou kněžskou duchovní službou v českých a moravských věznicích. Snímky zachycují vztahy mezi odsouzenými a jejich kaplany. Pro tuto náročnou službu je nejdůležitější mít zejména dar porozumění, jímž oplývá i autor. Jak uvedl hlavní kaplan vězeňské služby Pavel Končar: „S přítomnými si víc povídal, než fotil. Ptal se, naslouchal, vyprávěl. Chvíli byl jedním z nás.“ Jeho dokumentární tvorba nám umožňuje nahlédnout skrz fotografie do střípků života mužů a žen, kteří zápasí se svým osudem. Vidíme tváře, jež život těžce poznamenal, tváře vyrovnávající se se svou vinou. Toto přirozené vidění bez stylizace se snaží prof. Jindřich Štreit ukázat i svým studentům a předat jim své celoživotní zkušenosti.

Ivana Šestáková (1979) se ve své tvůrčí činnosti zabývá psychologickými portréty zachycujícími mezilidské vztahy a pocity. Portréty se řadí mezi velmi osobní záležitosti, kde je důležitým aspektem vztah a především důvěra mezi fotografujícím a zachycenou bytostí. Předmětem zájmu autorky ve fotografickém souboru Matka, jak již napovídá název, se stal vztah čtyř dětí k jejich matce. Jedinečné a nezaměnitelné portréty na snímcích doplňují běžné osobní předměty, které propojují celý soubor fotografií jednotlivých členů rodiny. Nádech růžového odstínu pozadí v jednotlivých snímcích v nás může evokovat vzpomínky na rodinu, matku, vzájemnou potřebu a touhu si porozumět, na opravdovost iracionální lásky.

Petra Ocelková (1982) se ve své tvorbě věnuje několika, na první pohled zdánlivě odlišným oblastem. V rámci inscenovaného dokumentu pracuje s mezilidskými vztahy, které jsou něčím jiné, neobvyklé a vyjadřují sílu individuálního příběhu a touhu porozumět. Podstatné pro autorku je spojení mezi viděním a chápáním světa portrétovaného a jejím vlastním. Na to odkazuje i vystavený soubor fotografií „Jedna, dvě,…“, který přibližuje vzájemný vztah dvou partnerek. V oblasti fotografického portrétu se snaží zaujímat velmi subjektivní postoj. Je pro ni důležité vyjádření životního příběhu portrétovaných, přičemž neméně zásadním elementem je celková vizuální stránka u každé fotografie. V neposlední řadě směřuje svůj zájem i do oblasti architektury, kde zprostředkovává pozorovateli pohled nejen na zachycené objekty, ale jedinečně i na vjem a empirii z daného místa.

Dominik Bachůrek (1986), reportážní a produktový fotograf, vytvořil pro výstavu na zlínském zámku fotografický soubor První muž, v němž se odráží autorův osobní a důvěrný vztah s otcem. Na utváření člověka a formování vlastní osobnosti už od dětství má nejvýznamnější vliv právě rodina. Provázanost interpersonálních vztahů, které se postupně utváří a vzájemně se ovlivňují, si Bachůrek uvědomil zejména po narození vlastní dcery. Tehdy se ocitl sám v roli otce, prvního muže, který záměrnou interakcí ovlivní další zcela jedinečnou bytost.

Miroslava Ptáčková