ZDENĚK TOMÁNEK - VÝPĚSTKY

Zdeněk Tománek (1958) je etablovaným umělcem na současné výtvarné scéně. Jeho tvorba započala na SUPŠ v Uherském Hradišti (u Jana Habarty). Na AVU v Praze (u Miloše Axmana, Stanislava Hanzlíka) si autor našel cestu ke svému hlavnímu sochařskému materiálu – bronzu. Po absolvování AVU zde působil jako asistent, aby se poté vrátil do svého rodného města Uherského Hradiště, kde se stal pedagogem a vedoucím kamenosochařského ateliéru na SUPŠ. Stává se členem Unie výtvarných umělců ČR, Asociace umělců medailérů ČR, Sdružení Q a Skupiny VM.
 
Tvorba Tománka zahrnuje široký rozsah tvůrčí činnosti od drobných plastik, reliéfů, medailí, kresby, malby až po monumentální realizace v architektuře (Uherské Hradiště, Prostějov, Hodonín, Kralupy na Vltavou, Praha). Pravidelně se účastní mezinárodních sympózií, při nichž se setkávají různí tvůrci lišící se nejen v názorech, ale i v tom, z jakých materiálů jsou jejich díla vytvořena.
 
V autorově projevu nalezneme dva směry – plastiku a kresbu. Každý sochař pracuje s kresbou jako s prvním záznamem zachycení své myšlenky, než bude vytvořen trojrozměrný model nebo přímo skulptura. Tománkovy kresby nejsou pouhou skicou, jsou výsledkem koncentrované práce, staly se svébytným dílem zachycujícím život kolem nás. Pracuje s různými výrazovými prostředky plastiky, jako je tvar hmoty, prostorové vyjádření či výběr materiálu. Zvrásněný či jinak narušený povrch bronzu u některých děl kontrastuje s dokonale hladkým, opracovaným povrchem mramoru. To vše vede k celkovému sjednocení plastických prvků k předem promyšlenému dílu. Své myšlenky a podněty vyjadřuje citlivě, přenesením zejména do tradičních sochařských materiálů, jako jsou sádra, kámen, bronz či syntetických hmot, například laminátu. Od roku 2017 začal nově pracovat s hliníkem – i přes náročnou práci s odléváním, technologií svařování a hledání nových způsobů patinování nabízí hliník široké spektrum možností, které se dají využít v umělecké tvorbě.
 
Hlavním záměrem expozice Výpěstky bylo představit plastiky vytvořené převážně v současnosti. Mnohé z nich jsou při výstavě v Galerii Václava Chada vystaveny vůbec poprvé. Je to např. dílo Nebezpečný trojúhelník (2018, hliník) inspirovaný podmořským světem, dokončený přímo pro tuto výstavu, nebo Schodiště (2017, bronz) symbolizující osudovou cestu. Pocit neklidu a nejistoty existence můžeme pociťovat v sále s díly Plody současnosti (2017, bronz), Věž kacířů (2015, bronz) nebo v odhmotněném Andělském drátu (2017, hliník). Naopak v další tematické části pozorujeme u plastik spíše inspirační prvky z přírody, jako je zahrada a život drobných živočichů a rostlin v ní, jež obklopují autorův ateliér. Postupně se proměňují v tajuplnou scenérii složenou z rozličných prvků.
 
Miroslava Kupčíková