Jan Frydrych

Jan Frydrych, jeden z nejvýznamnějších  českých brusičů skla, se narodil v roce 1953 v severomoravském Šumperku. Vyučil se v oboru broušení a od počátku projevoval mimořádný cit pro tvar a detail. Již během studií na pedagogické fakultě v Ústí nad Labem se začal věnovat autorské tvorbě, v níž dokázal propojit přesnost techniky s originálním uměleckým výrazem. Jeho specializací se stalo broušené olovnaté sklo, které pod jeho rukama získávalo sochařský charakter. Od 70. let spolupracoval s předními sklářskými výtvarníky – Václavem Cigler či Marianem Karlem - a postupně si vybudoval vlastní ateliér. Díky svému mistrovství se stal respektovanou osobností českého sklářství a dnes je považován za jednoho z nejvýraznějších brusičů, kteří obohatili pověst českého skla ve světě.

Pro tvorbu Jana Frydrycha je sklo nejen materiálem, ale mediátorem, který dokáže díky precizně promyšleným úhlům a lomům světla neustále vytvářet své vlastní mikrokosmy. U optického skla, jak už jeho název napovídá, hraje roli hned několik dalších aspektů – nejen samotný objekt, ale také jeho umístění v prostoru a úhel pohledu samotného diváka. V každém skleněném objektu se proto neustále tvoří a zaniká vlastní mikrokosmos, v čem tkví kouzlo a přímo meditativní vlastnost děl jako jsou právě „lentilky“. Jejich precizně zvolený tvar odráží, ale zároveň osobitě deformuje, svět kolem něj a vytváří jeho fantastickou, přímo snovou, kopii uzavřenou těkavým momentem. My jako diváci se na jednotlivé „lentilky“ můžeme dívat jako na jakési čočky mimo naše oči, které odrážejí, ale zároveň spoluvytvářejí to, co vlastně kolem sebe vnímáme. Už to není jen odraz toho, co je, ale toho co by mohlo být a co podněcuje fantazii a představivost. Je to neustálé vytváření nových mikrokosmů pod vlivem změny prostředí a úhlu pohledu, něco v čem sklo jako materiál vyniká. Můžeme to považovat za jakési meditativní cvičení, během kterého se můžeme zamyslet nejen nad řemeslnou precizností jejich zpracování, ale skrze ně vnímat i to, jak se okolní svět může jen při trošku jiném úhlu pohledu změnit. Sklo už dávno není jen o dekoraci či praktické funkci, ale přesahuje svou praktickou stránku právě pomocí podněcování diváků k hlubšímu zamyšlení, zatímco nadále uchovává svoji estetickou hodnotu. Autor tak dosahuje velmi zajímavého výsledku s na první pohled jednoduchým tvarem, který je ale z řemeslného a uměleckého hlediska promyšlený a sofistikovaný. Frydrych ukazuje nejen svoji úžasnou řemeslnou zručnost a znalost vlastností skla, ale hlubší umělecký pohled a akumulaci let zkušeností s materiálem, který není snadné ovládnout.

V mezinárodním kontextu je Jan Frydrych řazen k nejvýraznějším autorům broušeného skla a jeho díla jsou ceněna na výstavách i ve sbírkách po celé Evropě (Victoria and Albert Museum, London), v USA (The Corning Museum of Glass) či Japonsku.
 
Silvie Stanická