Sochy v parku

Vincenc Makovský a Radim Hanke, Karel Nepraš a Petr Stanický – tradice a současnost se na jeden den potkají ve zlínském parku Jana Ámose Komenského. Když v roce 1936 Jan Antonín Baťa založil Zlínské salony, jako ojedinělou přehlídku soudobého výtvarného umění, položil tak základy výjimečné tradice, která ze Zlína každé jaro vytvořila centrum kultury. Mezi přední autory, jejichž díla zde byla vystavována, patřil i sochař Vincenc Makovský. O 55 let později vznikla nová tradice
– Trienále Prostor Zlín. V rámci níž každé tři roky vznikaly v městském veřejném prostoru umělecká díla významných soudobých autorů.
Výstava Sochy v parku si klade za cíl být určitou syntézou obého a zároveň vytvořit tradici novou
a svébytnou, která by přinesla obyvatelům Zlína další výjimečný umělecký zážitek.

Vincenc Makovský (1900–1966), sochař, designér,
Studoval malbu u Jakuba Obrovského a Karla Krattnera a sochařství u prof. Jana Štursy a Bohuslava Kafky na Akademii výtvarných umění v Praze (1919–1926). Mezi léty 1926 a 1930 studoval v pařížském ateliéru Antoina Bourdella a Františka Kupky. Byl čelním představitelem meziválečné avantgardy. Ve Zlíně působil jako pedagog na Škole umění (1939–1945), kde byl vedoucím sochařského ateliéru, poté ve škole vyučovali i jeho žáci, mezi nimiž vynikl především prof. Zdeněk Kovář, zakladatel oboru tvarování strojů a nástrojů. Byl členem SVU Mánes či Svazu čs. výtvarných umělců.

Karel Nepraš (1932–2002) sochař, kreslíř, grafik
V letech 1953–1958 studoval sochařství u prof. Jana Laudy na Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 1963 založil spolu s výtvarníkem Janem Steklíkem ve společnosti scházející se v hospodě U Křižovníků Křižovnickou školu čistého humoru bez vtipu (Zbyšek Sion, Otakar Slavík, Aleš Lamr etc.). V sochařské tvorbě používal litinu a běžné prefabrikované materiály – trubky, armatury, vodovodní kohoutky či záchodové mísy, které dotvářel např. barevnými laky. Byl členem Umělecké besedy. Ve Zlíně byla jeho tvorba prezentována na II. trienále Prostoru Zlín v roce 1994, a na I. a II. Novém zlínském salonu (1996 a 1999).

Jan Ambrůz (1956) sochař
V letech 1978–1984 studoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou ve Zlíně u prof. Zdeňka Kováře. Absolvoval několik zahraničních studijních pobytů, zejména v USA a Německu. Veřejnost na sebe upozornil na Konfrontaci VII. ve Svárově v roce 1987. Ve své tvorbě se soustavně zabývá vztahy světla a prostoru, nepřehlédnutelné jsou také vstupy do krajiny. Řada objektů vzniká čistě pro dané místo a pro určitou chvíli. V současné době je vedoucím ateliéru Socha II, Fakulty výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně.
Žije a pracuje v Šarovech.

Radim Hanke (1963) sochař
V letech 1982–1988 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u profesora Josefa Malejovského. Od r. 1994 vyučuje na Zlínské soukromé vyšší odborné škole umění. Se jménem sochaře Radima Hankeho je spojováno vědomé navazování na tradice moderního sochařství českého
i evropského. Radim Hanke upozornil na svou tvorbu v nedávné době širší veřejnost vytvořením pomníku Jana Antonína Bati a Tomáše Bati a pomníkem Emila Zátopka.
Žije a pracuje ve Zlíně.
www.radim-hanke.cz

Zdeněk Šmíd (1971) sochař
V letech 1989–1995 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, v sochařském ateliéru Karla Nepraše. Od roku 1996 zde také působil jako odborný asistent u prof. Karla Nepraše, prof. Jana Koblasy a Jaroslava Róny. Základním motivem jeho tvorby je hmota v pohybu a její plastické vyjádření.
Zdeněk Šmíd žije a pracuje ve Zlíně.
www.zdeneksmid.com

Petr Stanický (1975), sochař a sklář
V letech 1993–2000 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Sochařství u prof. Kurta Gebauera a Sklo v architekuře u prof. Mariana Karla. Studijně pobýval na školách ve Velké Británii a USA. Během studia spolupracoval na sochařských projektech Olbrama Zoubka. Od roku 2002 byl asistentem prof. Jiřího Beránka. Během pobytu v USA (Fulbright 2005–2008) pracoval ve studiu Jeffa Koonse. Od roku 2008 vede ateliér Design skla na Fakultě multimediálních komunikacích Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.
Žije a pracuje v Praze a ve Zlíně.
www.petrstanicky.com

Jiří Beránek (1945) sochař, malíř, kreslíř
V letech 1966–1972 studoval Akademii výtvarných umění v Praze, ateliér prof. Vincence Makovského a prof. Karla Lidického. Beránek se jako jeden z prvních českých umělců začal zabývat land-artem. Řada jeho děl překračuje hranice mezi sochařstvím a architekturou. Od roku 1987 byl členem volného seskupení 12/15, Pozdě, ale přece, od roku 1995 SVU Mánes. Ve Zlíně se veřejnosti představil v roce 1991 na I. trienále Prostor Zlín a v roce 1996 na I. Novém zlínském salonu.
Žije a pracuje v Praze – Kolodějích.

Lubomír Jarcovják (1962), grafik, sochař
V letech 1981 až 1987 studoval na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty UJEP v Brně. Věnuje se grafice, práci s papírem a knižní vazbě, v poslední době převážně práci s betonem, pískovcem
a kombinacemi různých materiálů při tvorbě sochařských objektů. V roce 2012 vytvořil rozsáhlý projekt 14 monumentálních zastavení Křížové cesty z betonu a železných prvků v Bukovanech.
Žije a pracuje v Šarovech u Zlína.


Použité zdroje:
Josef Fabián / Hana Ševčíková / Kateřina Janásová, Kdo byl, kdo je kdo na východní Moravě, Valašské Meziříčí 2009–2011