VÁCLAV CIGLER A MICHAL MOTYČKA

Pro zlínskou Galerii Václava Chada připravili Václav Cigler s Michalem Motyčkou instalaci nazvanou Hranoly a válce, která představí společné uvažování autorů v mnoha rovinách, od smyslové zkušenosti vnímání daného prostoru až k chápání implicitních symbolických významů a optických proměn skleněné plastiky v prostředí galerie. Slovy Václava Ciglera: „Sklo je materiál magický a v jistém smyslu duchovní. Optické sklo, se kterým od konce padesátých let pracuji, je materiál, který byl vyvinut pro technické a vědecké účely. Jeho prostřednictvím mohl člověk nahlédnout do tajemství mikro a makrosvěta, a spatřit tak svět jiný, než jaký mu zprostředkovává samotný zrak. Jsou tedy optické vlastnosti skla pro mne výtvarnými a estetickými prostředky, pomocí kterých mohu divákovi představit svět ozvláštněný o nové tvarové, světelné a barevné podoby.“
Vystavená díla jsou průhledná tělesa, elementární formy hranolů a válců z optického skla. Vytvářejí pocitové i architektonické vztahy pomocí kompozic na principu řazení prvků, změny vnímání horizontu a na principu kompozice brány. Horizont definovaný pohledem diváka se mění pomocí různých úhlů zkosení hranolů. U brány se hrany dvou šikmých bloků sbíhají do středu a vytvářejí úzkou štěrbinu. Světlo proměňuje tvary objektů, rozzařuje a zkresluje jejich exaktní formy. Autoři prostřednictvím instalace usilují o změnu vnímání prostoru diváka.  
Václav Cigler se ve své výtvarné práci věnuje skleněné plastice od konce padesátých let, jako první objevil potenciál optického skla vyvinutého pro technické a vědecké účely a začal ho používat pro vznik uměleckého díla. Byl vybrán k účasti na významných mezinárodních výstavách (1959 v Corning Museum of Glass v Corningu v USA, 1957 a 1960 na 11. a 12. trienále v Miláně, Expo 58 v Bruselu, 1964 v Museu of Contemporary Crafts of the American Craftmen´s Council v New Yorku) a dále na přehlídce Expo 67 v Montrealu, kde byla jeho prismatická plastika poprvé mezinárodně oceněna čestným uznáním.
S optickými vlastnostmi hranolu experimentoval i Isaac Newton. Při zjišťování podstaty světla dokázal rozložit bílé světlo na duhové spektrum a opětovně sloučit, a tím vyvrátil teorii Aristotela, který tvrdil, že bílé světlo je v podstatě čisté.
Václav Cigler a Michal Motyčka představují hranoly a válce z optického skla, které přesně formulují prostor a pomocí vizuální instalace rozvíjejí minimalistický příběh tvaru – symbolu – spolu s fyzickou přítomností diváka. Zabývají se problematikou optického zobrazování, ale i vážnější úvahou o podstatě světla a o vnímání barev, jednoduše řečeno experimentují s našimi smysly.
Site-specific instalace umístěná mezi patry v nádvoří zámku protíná uzavřený prostor levitující vertikálou v podobě kovové jehly, jež atakuje diváka a vizuálně propojuje prostor ve smyslu toho, co se odehrává „nad“ a „pod“. Objekt zdánlivě jednoduchého geometrického tvaru je ozvláštňován událostmi a ději tohoto světelně, barevně a tvarově proměnlivého prostředí.
Jana Šindelová