Karel Zlín – Transmission

„Maluji, aby ze mě spadla tíže světa.“

Dopadající světlo v pražském ateliéru v ulici Karolíny Světlé odkrylo pod lehkým závojem prachu vášeň všestranného umělce, malíře, sochaře a spisovatele žijícího ve Francii. Karel Zlín (*23. 7. 1937, vlastním jménem Karel Machálek) se vrací do míst svých prvních let. Stopy po hledání vlastní mytologie, založené na reáliích z historických etap umění a starověkých společenství, se mísí s pamětí génia. V životě plném spletitých událostí a svou dlouhověkostí zakusil několik odlišných prostředí. Z rodného ševcovského Zlína se přesunul za studiem do Prahy. Po zkušenostech na pražské Akademii výtvarného umění, prvních pracovních angažmá, tvorby filmových plakátů a dalších zakázek, se díky svým bravurním portrétům a kreativnosti uchytil v Paříži. Od první studijní cesty v roce 1976 se Paříž stala jeho patriotickou láskou. Osobitý rukopis Karla Zlína ocenil lyonský galerista Paul Gauzit, pro kterého ve stejném roce připravoval samostatnou
výstavu.

Muž s charismatickým hlasem, koncentrovanými myšlenkami, sečtělým slovníkem a štětcem vždy obhajoval evropskou kulturu. Jeho obrazy manifestují paměť národů a společenství. Francouzský název Transmission uvozuje výstavu svým významem ke snaze předat dědictví.

Po souborné monografické knize Karla Zlína od Vlastimila Tetivy (vydána 2010) se po více jak dekádě představují práce Karla Zlína na výstavě v Galerii Václava Chada ve Zlíně. Poprvé se podařilo shromáždit jeho životní dílo: od pražských akademických začátků do rozvětveného celku s obrazy a sochami, jenž ovíval pařížský vzduch. Velká láska k Francii a její minulosti definuje příklon Karla Zlína také k velkým českým malířům Štyrskému a Toyen. Mezi jeho dobré přátele patřili Jiří Valenta, Jiří Načeradský a Vladimír Boudník, s kterými si do jejich konce byli nablízku. Spojitost s Čechami mu zůstala, mimo jiné také díky jeho jmenování externím profesorem na Akademii výtvarného umění v Praze roku 1996. S mezerami se do své domoviny vracel a sledoval vývoj tuzemské tvorby svých současníků. Karel Zlín přecházel od informelu, přes experimentování s médii, k figurativní a abstraktní poloze malířství. V jeho malbách není polemiky nad stylizací, k malbě se staví nekompromisně. Reflektuje knižní předlohy, biblické náměty a metamorfózy řeckých a římských bájí. Jeho vášeň a cestovní horečka po starověkých civilizacích, pečlivě přenášený narativ mytologických hrdinů a hrdinek, spočívají na lexikonu významů. Jak sám zdůrazňuje: „Maluji, aby ze mě spadla tíže světa.“ Tato tíha se překlápí v díle českého malíře s francouzským parfémem do malířské obsese. Tichost klasiky a nadčasovost prorůstá modří a zemitými tóny umbry.

Díky portrétní tvorbě se mu naskytla příležitost vytvořit několik zakázek pro elitu francouzské společnosti, tehdejšího prezidenta Francoise Mitterranda, díky čemuž se pustil do velkolepé realizace
sochy Sluneční bárky do parku Rambouillet a bronzové sousoší Antropomorfní architektury na začátku devadesátých let minulého století. Jelikož měl za sebou procestovaná léta po italských metropolích a znalosti dědictví italských mistrů od Donatella přes Michelangela, poctivou snahou ve francouzské umělecké slévárně Foundation de Coubertin vytvořil řadu portrétních bust, menších sousoší a reliéfů.

Výstava ukazuje široké spektrum Zlínovy tvorby, které ochraňuje obrazový cyklus vznešených Efébů, řada maleb osudových žen i mytologických personifikací, abstrakcí s artificiálními vzpomínkami na mořské krajiny, hudební píšťaly a okřídlené příběhy minulosti. Se stoickou krásou chiricovských motivů, modigliánovských hlav a fotografií francouzských bulvárů flenérských časů, se line vůně olejových barev a terpentýnu. Nádech mnišského života jako z románu Jméno růže zprostředkovává metafyzická atmosféra maleb a kreseb Karlovy poslední tvorby. S rozdílem půl století, se stejným dnem narození a místem, se potkala kurátorka výstavy a osobnost malíře s nadčasovou ikonografií. K+K

Karolína Juřicová