THEODOR PIŠTĚK

 Theodor Pištěk – Ze života
 
„Miluji prostor – nekonečnou oblohu, utěšující oblaka a horizont, který vyzývá k překročení.“
Theodor Pištěk, 1984

 
            Theodor Pištěk se narodil v Praze 25. října 1932 v umělecké rodině. Akademii výtvarných umění v Praze absolvoval v roce 1958 v ateliéru Vratislava Nechleby. Souběžně se svou malířskou prací se Pištěk prosadil také jako vyhledávaný kostýmní výtvarník. Podílel se na více jak stovce celovečerních filmů (za všechny Markéta Lazarová, Údolí včel, Postřižiny, Tři oříšky pro Popelku, Valmont nebo Lid versus Larry Flynt). Za kostýmy k filmu Miloše Formana Amadeus získal cenu americké filmové akademie Oscar. Vedle malování a vytváření filmových kostýmů stihl Pištěk také kariéru automobilového závodníka, kterou opustil v roce 1973. Patří k nejvýznamnějším  současným českým malířům. Jeho rozsáhlá umělecká tvorba se začíná datovat od konce padesátých let a trvá do sou
asnosti.
 
            Všeobecně nejznámějšími Pištěkovými díly jsou jeho fotorealistické obrazy, kterými osobitě přispěl do tohoto stylu, prosperujícího zejména ve Spojených státech, ale i v západní Evropě, na konci šedesátých a v první polovině sedmdesátých let. Hladká a navýsost realistická malba má však, na rozdíl od zaoceánských kolegů, v Pištěkově podání osobité významové přesahy. Výzamný poválečný teoretik umění Jindřich Chalupecký ostatně o Pištěkovi napsal: „…na rozdíl od fotorealistů obraz volně komponuje; a zatímco ve zpodobení amerických fotorealistů působí moderní svět dojmem prázdnoty a absurdnosti, Pištěk je zaujat jeho fantastickou a skrytou významností.“ Charakteristickým se pro něj stal svět rychlých strojů a automobilových závodů, které dokázal zachytit v sugestivních detailech. V jeho obrazech cítíme rovněž obdiv ke klasickým etapám evropského malířství; Pištěka však neláká jen precizní hladká malba a optické šálení ve stylu barokních trompe l’oeil. Láká ho vícevrstevnaté vizuální vyprávění s množstvím různých odkazů k umění i k okolnímu světu.
            Rovněž svět filmu, plný různých iluzí, zanechal své stopy v umělcově myšlení, vždyť jsou to právě filmové ateliéry se svými stavbami kulis, které rozehrávají významovou hru na fikci a skutečnost. A tento moment je jedním z klíčových Pištěkových témat. Najdeme ho ve fotorealistických obrazech stejně jako v pozdějších dílech pracujících s nekonečnou variabilitou  prostorových možností. Tuto etapu umělcovy práce odstartoval obraz Večírek u Plečnika. I v této Pištěkově obrazové sérii vidíme suverénní zvládnutí hladké malby, podobně jako je tomu u „motoristických“ kompozic, a také zájem o to, co prostor vlastně představuje, jak ho vnímáme, případně jaká tajemství nám nabízí. Ostatně Pištěkova romantická touha vstoupit do obrazů, překonat jejich dvojrozměrnost, nachází své naplnění také v objektech a instalacích.
 
      Šálení smyslů, kterými nás svět obklopuje, jeho krása i pomíjivost, prostupnost detailů a celku, zkoumání pravosti i pravdy, míjení skutečnosti a fikce, realita abstrakce a konstrukce reality, kolíbalovsky řečeno „mezi konkrétním, iluzivním a abstraktním“, to jsou nosné prvky Pištěkova díla. Jdou z obrazů do filmu a do reálného života i naopak. A generují nekonečno Pištěkových obrazů, které nám mimo jiné kladou otázky po smyslu života a po smyslu umění, které v něm má nezastupitelné místo.

Martin Dostál